čtvrtek 19. května 2011

Quo Vadis SOTA

V minulých týdnech proběhla v konferenci SOTA OK místy až bouřlivá diskuze o smyslu SOTA. To, co vidím pozitivní na celé diskuzi, je to že se zapojilo dost lidí především aktivátorů. Je vidět, že SOTA se dostává do popředí HAM dění u nás. Není divu. Vysílání z přírody má zvláštní kouzlo, pro mnohé je přitažlivá kombinace turistiky a provozu rádia. Má perfektní technické zázemí - spoty - SOTAwatch, databázi vrcholů, interaktivní bodový systém a mnoho dalších vymožeností o kterých se ostatním může nechat pouze zdát.
To, co mě nepříjemně překvapilo byl náhled většiny aktivátorů na smysl našeho snažení. Já jsem se od začátku domníval, že sota je kombinace turistiky a vysílání. A když říkám kombinace, tak myslím, že by tam měly být zastoupeny obě složky. Nepochopil jsem, proč většina diskutujících, tak sveřepě odmítala i nějaký minimální sportovní výkon. Vždyť outdoorových aktivit s rádiem, kde není požadován žádný sportovní výkon, které jsou pouze geografická aktivita je mnohem více. Patří sem například WFF, Hrady a zámky, letiště, tak proč se bránit jediné aktivitě, která opatrně naznačuje, že by měl člověk alespoň propotit triko. Je zajímavé, že většina diskutujících rozebírala mé nepříliš povedené obraty typu "Sota je demotivující", (které mě mimochodem zamrzely okamžitě, jak jsem to odklepl) ale nikdo si nevšiml podstaty mého sdělení. Pokud je v dokumentech napsáno, že vrcholu musí být dosaženo lidskou silou - pěšky na běžkách nebo na kole a pod., tak si nebudu hledat skulinky, jak se z toho vyvléknout. A jestliže má kopec převýšení nad okolní krajinou například 300 m tak šlapu 300 m a ne 20 m od nejbližšího parkoviště. Horolezec, když řekne zdolal jsem horu XY, tak se všeobecně předpokládá, že urazil cestu od základního tábora na úpatí hory na vrchol. To už jsme na tom skutečně tak mizerně, že když se chceme bavit, musíme si k tomu nechat zpracovat právní dokument, který bude přesně vystihovat všechny aspekty našeho snažení? To nedokážeme z jasného textu pochopit smysl a jednat podle toho?
Mohu Vás ujistit, že takovýhle pohled si vychutnáte mnohem lépe když si kopec vyšlápnete
Podívejme se, jak to dnes vypadá v závodech. Výsledek závodu je z cca 90% dán technickým vybavením a z 10% kvalitou operátora. To není útok proti technice ani naříkání po "starých dobrých časech". Já osobně se technikou také bavím. Jenže, když máme na mysli soutěž, měli bychom soutěžit především ve svých dovednostech technických i operátorských, a ne v tom kolik jsme ochotni do toho investovat.
To chceme skutečně SOTU degradovat pouze na generátor bodů? Jak myslíte, že bude SOTA vypadat za nějakých 10 let, pokud budeme pokračovat v nastartovaném trendu? Aktivátor přijede do horského střediska velkou dodávkou, ve které bude mít alespoň 4 robotické čtyřkolky, vybavené GPS, kamerou a dálkové ovládanou radiostanicí. Z Flash do nich nahraje připravené trasy, tak aby za den stačily objet všechny vrcholy v okolí, aby se do těch "zatracenejch" Krkonoš už nemusel letos vracet. Zatím si sedne do restaurace a na mobilním telefonu bude sledovat pohyb čtyřkolek a bude se kochat záběry z kamer. Když 1. čtyřkolka dorazí na vrchol, zapne své 4 remote rig a aktivuje kopec, přece se nebude spoléhat na náhodné lovce na pásmu, to je zdržení. Okamžitě vyšle čtyřkolku na další kopec. Mezitím si od srdce zanadává že mobilní stanice č. 2 má zpoždění oproti plánu. Na kameře zjistí okamžitě příčinu. Cesta je špatná a čtyřkolka se v terénu dokáže pohybovat pouze rychlostí 10 km/h. Když ho sotování přestane bavit, dá povel, a čtyřkolky se vrátí k autu. Doma je včas na večeři a ještě stihne podat trestní oznámení na správu silnic, že na Luční horu nevybudovali asfaltovou cyklostezku, což ho stálo velké zdržení a ztrátu nějakých 50 bodů.
Ani si neumíte představit, jak by mě potěšilo, kdyby předchozí řádky byly čisté scifi. Já se ale obávám, že náš konzumní způsob zábavy směřuje přesně k takovémuto cíli. Nebylo by dobré se nad tím alespoň zamyslet?

Žádné komentáře:

Okomentovat