pátek 21. ledna 2011

Zkouška antény - Křest ohněm

Jak jsem psal v předchozím článku http://ok1ddq.blogspot.com/2011/01/stavba-anteny-na-160-m.html. Spodní konce invertovaného V 2x41.5 m jsme ukotvili již za úplné tmy. To zná jistě každý HAM, za této situace se neodchází, neboť novou anténu je potřeba správně zajet. Takže se celá stavební četa přesunula do operátorské místnosti. Vláďa OK1DDV neponechal nic náhodě. Přivezl sestavu přístrojů, zahrnující absorpční vlnoměr, anténní analyzátor MFJ 259 anténní tuner a další. Já jsem byl proti němu se svým továrním tunerem MFJ-949 úplný břídil. Zároveň také probíhal HA DX Contest, tak jsme se rozhodli, že anténu nejdříve vědecky prozkoumáme abychom případný neúspěch v závodě měli čím odůvodnit.

Příprava na testy ve velkém stylu
S velkým napětím jsme namontovali banánky na dvojlinku a připojili anténní analyzátor. Výsledky byly ovšem silně rozpačité. Na 80 m, kde dvojlinka byla střižena lambda/2 jsme nenašli ani rezonanci. Dále byly podivné výsledky měření. Přibližně do 5 MHz anténa neměla reálnou složku impedance. Tyto podivné výsledky nás silně přizemnily. Prozkoumali jsme připojení a vše se zdálo být v pořádku. Rozhodli jsme se tedy pro praktickou zkoušku. Připojili jsme anténu k Vláďovu TCVR přes L-článek a zaklíčovali. Nyní se již anténa tvářila optimističtěji. Bylo možno ji naladit. Bohužel ne na všech pásmech jsme dosáhli PSV 1:1. Ladící rozsah L-článku je prostě omezený. Vyzkoušeli jsme i další anténní tunery - Anténní díl z RM31 a T-článek (MFJ-949). Na obsorbčním vlnoměru jsme relativně porovnávali ztráty jednotlivých tunerů. Skutečně se projevilo, že pokud impedance antény padla do ladícího rozsahu L-článku, bylo pole antény nejsilnější. Tam, kde bylo špatné PSV, už zase dával lepší výsledky můj T-článek. Nezbylo nám tedy než se vzájemně poplácat po zádech a konstatovat že jsme skutečně dobří. Co naděláme, když nás nikdo nepochválí - pochválíme se sami.
Vědecká měření antény, nás silně vyčerpala, tak jsme se rozhodli, že nainstalujeme závodní pracoviště abychom si trochu odpočinuli. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli, že pojedeme pouze CW vybrali jsme IC706, která má CW filtr. Bohužel kombinace mého PC a Vláďova TCVR nevedla k cíli. Nepovedlo se rozpohybovat CAT. Asi jsem své veškeré štěstí již vyčerpal na komíně, protože jsem nerozpohyboval CAT ani u mé FT857. (jen tak mimochodem, v neděli, když jsem balil, červíček, stále vrtal,tak jsem zkusmo připojil opět FT857 k PC a CAT bežel na 1 našlápnutí) Já myslím, že zlomyslnost strojů, které nás obklopují je nekonečná. Jak čas běžel a dílčí neúspěchy se vzorně řadily jeden za druhým, náš podpůrný tým se pomalu začal vytrácet. Udělali jsme bleskovou poradu a rozhodli, že není čas na hrdinství a tudíž zprovozníme pouze klíčování z PC. To se naštěstí podařilo a tak jsme se konečně mohli vrhnout do závodní vřavy.
Moje maličkost se vrhá do závodní vřavy

Jelikož hlavním úkolem tentokrát nebylo udělat skvělý výsledek (naštěstí) ale vyzkoušet anténu na nižších pásmech. Hlavní důvod našeho celodenního snažení byla tentokrát příprava na CQ WW DX Contest 160.  Dohodli jsme se že budeme preferovat především 160 a 80 m i v době, kdy tam práce nebude příliš efektivní. Hodina H nastala v 20:29 UTC, kdy jsme udělali 1. závodní spojení. Přes všechna předsevzetí, že jde pouze o zkoušku antény, jsme propadali mírné panice, když protistanice dávaly počty spojení ve stovkách, zatímco my v desítkách. Ze začátku to šlo pochopitelně dobře. Kolem půlnoci to již začalo znatelně drhnout a při 85 spojeních jsme přešli na 80 m. Zdálo se že možnosti antény na 160 m jsou vyčerpány. Kolečka závodu se opět roztočila a deník se začal optimisticky plnit. Jenomže mě se za chvíli počaly klížit oči, tak jsem Vláďovi předal žezlo a jal se počítat ovečky. Kolem 4 hodiny jsem opět převzal štafetu na necelých 200 spojeních, s tím že Vláďa už osmdesátku vybouchal a přeladil se na 40 m. Já tam udělal pár spojení a opět to začalo drhnout. Prostě se přestalo dařit. Zkoušel jsem postupně všechna pásma mezi 160 a 40 m ale už to nebylo ono. Nejvýživnější se mě zdála 80. Kolem 8 hodiny mě opět přepadla dřímota a předával jsem štafetu na necelých 300 spojeních. Probudil jsem se před obědem, když Vláďa začal balit. Naladil jsem ještě 20 m, udělal cca 40 QSO a balil také.
Statistika HA DX Contestu
Celkově jsme za cca 15 hodin závodu udělali 416 spojení, 35 zemí, 78300 bodů. Pochopitelně již v úvodu článku jsem psal, že jsme nejeli na výsledek ale chtěli jsme vyzkoušet anténu. Ale i tak mě to připadá, jako slabý výsledek. Navíc jsme udělali málo DX pouze EA8, 4L, UA9, UN, K. Obávám se že anténa příliš DX není. Asi bude dobré, v rámci možností ještě zaexperimentovat. Myslím, že máme šanci dostat spodní kotvící body výš, čímž dosáhneme většího vrcholového úhlu. Rýsuje se také možnost namontovat dočasně pouze po dobu závodu Sloper 2x40 m. Docela bych byl rád, kdyby zareagovali závodníci. Zajímá mě jak obsazenost závodu a aktuální podmínky korespondují s těmito výsledky.

čtvrtek 20. ledna 2011

Stavba Antény na 160 m

Jak to vlastně začalo? Skoro se to bojím napsat ale bude to nějakých 35 let. Tenkrát jsem začal navštěvovat radioklub OK1KPI v Písku a toužil jsem se naučit morseovku a získat vlastní koncesi. V řece Otavě od té doby proteklo hodně vody, my tehdy mladí jsme se rozprchli po republice, avšak kus Písku a OK1KPI jsme si odnesli sebou. Jako každý pachatel se vrací na místo činu, i my se čas od času zastavíme na radioklubu abychom odjeli nějaký ten závod nebo jen tak poseděli. V závěru minulého roku jsme se jako obvykle sešli na HAMfestu.  Vláďa OK1DDV měl asi po dlouhé zimě absťák. Není divu, od posledního závodu sezóny A1 Contestu uplynuly téměř 2 měsíce. Začal na Hamfestu rozvíjet úvahy o závodění na 160 m a to mě probudilo z počínající letargie a začal poslouchat. Okamžitě se vloudila otázka. "Do čeho vlastně ty stejnosměrné vlny budeme pouštět?" Radioklub totiž disponuje na KV pouze sloperem 2x13 m.
Jak je to jednoduché namontovat kladku

Probírali jsme to ze všech stran a nakonec padlo rozhodnutí postavit novou anténu, která bude fungovat od 160 m. Na hamfestu, posilněni medovinou to vypadalo asi tak snadno, jako koupit v OBI šroub M6. Tudíž jsem se chopil iniciativy a pustil se do organizace celé akce. Na celé akci se zdálo být zajímavé, že vedle budovy radioklubu stojí 40 m vyskoký komín. Na něm by se mohla i anténa na 160 m vzdáleně tvářit jako anténa ve volném prostoru. Když jsme to začali promýšlet detailně ukázalo se že to přece jen nebude tak jednoduché. Jako obvykle problém byl s prostorem. Pozemky kolem radioklubu jsou již rozparcelované a tak musíme vystačit pouze s vlastním pozemkem. Následovala emailová konference, kde jsme se postupně dostali od megalomaských řešení až k projektu realizovatelnému vlastními silami. Dohodli jsme se, že jeden kotvící bod na komínu provedeme pomocí kladky abychom mohli snadno zkoušet různé antény. Další kotvící body umístíme podle možností.
To je zajímavé pořád stříhám a furt je to krátké
Když se ještě pochlapila předpověď počasí stanovili jsme datum realizace. Vláďa OK1DDV ještě v týdenním předstihu střihl anténní drát a zajistil izolátory a další anténní hardware. V den D a hodinu H jsem se dostavil i já. V radioklubu již panoval čilý ruch. Náčelník Tonda OK1ISA zkoušel přivést k rozumu jednoho neposlušného robota a ostaní Bob, OK1MCI, Houba, OK1JWH. Milan Říha, Karel OK1CPI, Bubák OK1VHB byli připraveni účastnit se stavby antény. Dokonce jsme se shodli na výběru kotvících bodů v areálu. Inu zamáčkl jsem slzu a pohřbil své maximalistické požadavky.

Úkol č. 1 byl namontovat na komín kladku. Tak jsem se poprvé seznámil s touto užitečnou podporou antén. Komín je celkem v dobrém stavu ale kolem žebříku chybí ochranný koš. Ještě že jsem doma nezapomněl kšandy (lezecký sedák). Vydal jsem se nahoru a celou cestu přemýšlel, co vše jsem nechal dole. Naštěstí jsem za sebou táhl lano, tak jsem se příliš neobával, že kvůli tomu němci, co se nezeptá a rovnou se zabydlí v mozku bych musel cestu opakovat. Teprve nahoře, když jsem začal montovat kladku, jsem se pořádně orosil. Představil jsem si, jak ze zkřehlých prstů vypadne nějaký štábrdlíček, který dole nenajdou a než se vrátí z OBI, tak budu ztuhlý tak, že mě budou sundavat jeřábem.
Světe div se, ač jsem tomu na začátku nevěřil lanovou svorku se povedlo namontovat bez ztráty kytičky, takže moje sebevědomí narostlo do obřích rozměrů. To jsem ovšem netušil, že mám za sebou teprve tu snadnější polovinu úkolu. Druhá půlka spočívala v protažení lanka kladkou. Napohled jednoduchá věc. Jenže to, co na zemi vypadalo jako bezvětří, se ve 40 m jevilo jako poměrně silný vítr. Problémy začaly okamžitě, jakmile jsem vytáhl lanko. Vítr je okamžitě odnesl a pochopitelně s naprostou jistotou trefilo každou věc, do které se mohlo zamotat. Dokonce i takové nevinné věci jako stupadla žebříku lano spolehlivě zamotávala. No nebudu to dramatizovat, sestup trval mnohem déle než výstup ale zato již umím protahovat 40 m lano vším, co se naskytne.
Doufám, že to bude alespoň vysílat, když to dalo tolika práce
Když jsem se konečně dostal dolů, ostatní již byli v plné permanenci. Měřily se dráty, montoval se středový izolátor a dvojlinka. V duchu jsem si mnul spokojeně ruce, že si kolegové také zacvičí. A skutečně to neměli jednoduché. On totiž fosforbronz, když se nehlídá, je jak klubko hadů. Člověk chvíli nedává pozor a povolí a anténa je zase stočená v kruzích. Nicméně jsme překonali všechny nástrahy, které pro nás příroda připravila a pustili se do poslední fáze, tj. vytažení středu nahoru a ukotvení dvou spodních konců invertovaného V. Sice to nebylo jednoduché, kolem radioklubu je spousta konstrukcí, které nám bránili jednoduše vyzvednout anténu do výšky ale už jsme měli praxi a bylo nás dost. Když jsme uvazovali spodní konce, byla již úplná tma. Nicméně pocit vítězství stál za tu námahu.

pondělí 10. ledna 2011

Jaké rádio na SOTU?

Když jsem se před třemi roky nadšeně vrhnul do sotování, s technikou jsem si příliš hlavu nelámal. Prostě jsem vzal to nejmenší rádio FT857, které jsem doma našel a vyrazil na kopec. Pak jsem mlsně pokukoval po ostatních a rozhodl se že si pořídím něco vhodnějšího. Začal jsem projíždět WEB, klábosil s kamarády a nakonec volba padla na PFR-3 http://www.qrpkits.com/pfr3.html. Také jsem zatoužil zvědět jestli budu po létech ještě schopen ubaslit provozu schopné rádio. PFR-3 je k dispozici pouze jako stavebnice.
Nechci provádět srovnání, různých rádií ani popisovat vlastnosti. Konec konců několik kritických poznámek má na svém webu Milan OK1IF. Ne že by to nebyla pravda to, co tam píše. Na sotě mě prostě tyto nedostatky příliš nevadily. Naopak jsem zase oceňoval koncepci 3 v 1 - TRX-Akumulátor-ATU.
Desky na TCVR Tramp od OK1XGL

Jenomže znáte to. Sotva jsem rozpohyboval PFR-3, červíček začal vrtat. Ono by nebylo k zahození těch 80 m, ono nebylo by k zahození, kdyby to umělo přehodit polaritu pastičky a další a další. Také moje bastlířské sebevědomí nebylo příliš silné. Postavit rádio ze stavebnice, kde máte vše napytlíčkované, vyzkoušená koncepce, kde stačí nic nezkazit a ono to funguje sebevědomí příliš nezvedne. Tak jsem začal revidovat svá předchozí rozhodnutí a rozhodl se pro konstrukci Petra OK1XGL - Tramp. http://www.mlab.cz/Designs/HAM%20Constructions/HF_TRAMP/DOC/HTML/HF_TRAMP.cs.html To už je vyšší bastlířska. Je to malé ale velice propracované rádio založené na SMD technologii. Petr byl dokonce tak hodný, že zajistil výrobu plošných spojů. Ty jsem obdržel během vánočních svátků, takže hodina pravdy právě začíná. Na tomto webu Vás budu informovat, jak pokračuje stavba a kolik slepých cestiček jsem prošlápl.

sobota 8. ledna 2011

Grybla 2010

Vánoce 2010 jsou dávno za námi, nový rok také, tak jsem si řekl, že bych mohl konečně napsat o naší SOTA výpravě na Gryblu OK/ST-104. Kamarádům, kteří se zúčastnili jsem pochopitelně vyložil, jak to vše zařídím, nakonec prázdniny skončily, mě opět strhl vír pracovních povinností a reportáž se málem skončila v propadlišti dějin. Naštěstí obleva a špatné počasí mě přikovalo k židli, tak jsem se rozhodl, že přece jen napíši pár slov abych navnadil Vás nalomené na příští rok.

20 km od Prahy a vypadá to tu jako na horách
Po oznámení v konferenci SOTA OK se přihlásil Jirka OK2BDF, Petr OK1DPX a Mirek OK1UBM. tentokrát se nikomu nechtělo vyrážet ze Psár, tak jsme se pouze dohodli, že se v poledne setkáme na vrcholu. Já vyrazil jako obvykle z domova, cestou se kochám zasněženou krajinou a volá Mirek z auta a upřesňuje program. Ani ne za 10 minut volá opět, že naložil Jirku a Petra a jsou na cestě do Těptína. Asi mu nedalo příliš práce je poznat. Mezi námi, kdo jiný se v neděli dopoledne v cca deseti stupňovém mazu a v 30 cm sněhu se bude plahočit do kopce a rancem a jakýmsi klackem Hi. 
Mirek OK1UBM je první QRV
Prostě jsem pochopil že nebyl velký problém poznat soťáky. To ovšem byla pro mě výzva. Já byl zhruba v poločase a oni již pod kopcem. Omezil jsem prohlížení malebné krajiny a vyrazil nejkratší cestou na kopec. Když jsem se schvácený vyšplhal až nahoru, ostatní již byli v permanenci, stavěli stožáry a natahovali antény. Já jsem ještě chvíli omeldoval, prohlížel, co si přinesli ostatní. a pustil se také do stavení. Bylo sice jasno ale mráz cca 10C nedával naději na nějaký dlouhý pobyt na kopci. První byl připraven Mirek. Jeho FT897 byla v batohu nainstalována, připojil mikrofon a anténu na 2 m a rozjel to ve velkém stylu. Během několika minut mě hotovo.  
Petr OK1DPX
Petr s Jirkou instalovali KV. Petr má svou oblíbenou K1 od Elecraftu. Má stojánek vlastní výroby z nosiče na kolo. Osvědčil se i na sněhu. Jako anténu použil Invertované V na laminátové stožáru, On si totiž každý myslí jak je K1 výborné rádio na SOTU, ono to tak skutečně je. Má kvalitní RX, je malé, a úsporné. Jenže má ovládací prvky na předním panelu a pokud je na zemi a ty sedíš nad ním, nevidíš na displej, nemůžeš k ovládacím prvkům. Takže Petrův stojánek, který zajišťuje stabilitu  jakémkoli terénu a umožní otočení rádia ovládacím panelem nahoru je vlastně geniální věc. Taková drobnost a jak je svět najednou krásný. Jirka neponechal nic náhodě, přinesl si karimatku, vybalil rádio FT817 a dipól a než jsem se nadál měl také hotovo.
Jirka OK2BDF
A jak už to tak bývá, v každé výpravě se vyskytne nějaký ten nešika typu velkého blondýna. Tentokrát mě kolegové tu čest přenechali a musím říci, že si nemohli vybrat lépe. Když pominu fakt, že jakožto hlavní organizátor jsem dorazil na kopec poslední, to ještě taktně přešli. Ale sotva jsem sundal batoh, hrnula se na mě jedna katastrofa za druhou. Anténu se ještě povedlo nainstalovat. Když jsem zapnul rádio, displej jen krátce problikl a zůstal černý. Nehnul jsem ani brvou a prohlásil, že mám jistě vybitou baterku, zda by se nenašla nějaká volná. 
No prostě zimní selanka
Nejdříve jsem ji vydundal na Mirkovi, má krásnou asi 9 Ah, srdce zaplesalo štěstím. Ta měla bohužel široké fastony a já na ni neměl kabel. Pak jsem znásilnil Jirku, půjčil mi svoji 7 Ah, ta byla také dobrá, připojím ji a displej stále černý. Chvíli jsem se rozpačitě drbal na hlavě, když přišel Jirka a všiml si že mám špatně polaritu. To mě vlilo novou krev do žil. Suverénně jsem prohlásil, že se nic neděje, že moje PFR3 má na napájení diodu. Zapojím správně polaritu, chvilka napětí a opět nic. Jen jsem ucítil známý elektrikářský smrad, jako když Vám hoří rádio. Zkontroloval jsem je, žádnou závadu jsem nenašel a navíc už jsem si nebyl jistý ani tou diodou. Bylo mě jasné, že na kopci to již neopravím. Jen abych Vás nenapínal doma, když jsem rozebral rádio, jsem zjistil, že na PCB byly přepáleny spoje mezi baterkou a vypínačem. Když jsem je proletoval rádio normálně naběhlo a tvářilo se, jako by se nic nestalo. Hbitě jsem tedy vymyslel teorii o zkratu na kartě vlivem vlhkosti. Což není tak úplně nereálné, protože při poslední SOTA výpravě jsem zmokl a rádio jsem nevysušil. 
Expedice Grybla 2010. Zleva OK2BDF, OK1UBM, OK1DDQ, OK1DPX
Ale zpět k expedici. Jirka se naštěstí mými eskamotérskými kousky s baterkami nenechal zastrašit a nabídl mi svou FT817 abych mohl kopec aktivovat. Viditelně ho uklidnilo, když jsem mu sdělil, že se nemusí obávat, že normálně nemám spotřebu 1 rádio na 1 kopec. Zabydlel jsem se na 7.032 MHz. Bohužel zrovna probíhal nějaký závod, tak po nějakých 10 QSO jsem byl z kmitočtu vypiuzen. Nicméně jsem byl rád že po vší nepřízni osudu se povedlo SOTU aktivovat. Navíc jsem se bál na cokoli sáhnout. Znáte to, jak nemám svůj vlastní vercajk, nevím na co sáhnout, tak raději na nic nesahám abych alespoň na pásmu vypadal, jako dobrý operátor.
Na závěr bych rád poděkoval všem účastníkům i lovcům, kteří nás dokázali v té zavodní vřavě pobrat. Já si příští rok Gryblu zopakuji a budu rád pokud se zase někdo připojí. A jelikož se již začíná projevovat defict vánočního cukroví, tak zcela zjištně přemýšlím o vyhlášení doplňkové soutěže o nejlepší vánoční cukroví pro YL/XYL, babičky dcery a další kvalifikované pekařky. Po ukončení sotování počítám, že se na to vrhneme a seže.... Tedy chtěl jsem říci objektivně zhodnotíme a vyhlásíme vítěze.