pondělí 14. února 2011

Nečekané setkání

Je to neskutečné, jak ten čas rychle letí. Ani jsem si to neuvědomil a už vlastně začínám 4. ročník SOTY. Poměrně dost toho naběhám, nalezu a naklouzám po kopcích SOTY a vždy jsem si říkal, že by nebylo marné potkat nahoře nějakou spřízněnou duši. Jednou jsme se potkali s Petrem OK1CZ v Krkonoších ale bohužel jsem šli proti sobě, tak jsme prohodili pár slov a každý pokračoval po svém. 
Teprve dnes se zadařilo podle mého gusta. Ale vezměme to od začátku. Je neděle a mám relativně volno, počasí sice nic moc ale už mám SOTA abasťák, tak píši Petrovi OK1DPX jestli by neměl chuť na půldenní SOTU. Petr je sice už delší dobu vyřazen, na poslední SOTĚ si natáhl vazy v koleně a má rovněž měsíční půst. S Petrem už dlouhá nečinnost také pořádně zamávala, tak se nenechal dlouho přemlouvat a připojil se. Dohodli jsme se, že auto necháme v Orlově a půjdeme na Třemošnou OK/ST-005. Jenže cestou jsme lehce poklábosili a já Orlov přejel, takže jsme zaparkovali auto v Kozičíně a vyrazili. Ze začátku jsem s obavami sledoval Petrovo koleno bál jsem se abych ho nezlikvidoval úplně. Ale Petr vypadal celkem svěže, nestěžoval si, tak jsem navrhl netradiční trasu, přiblížit se k Orlovu, pak průsekem na hřeben a po hřebenu na Třemošnou. Petr nic nenamítal, tak jsme pokračovali.
Konečně na vrcholu. Tak dnes si tu tatranku opravdu zasloužím
Cesta byla dobrá, skoro rovina, jen mírně stoupala, blížili jsme se poměrně rychle k cíli. Šlo to tak dobře, že červíček začal vrtat. Byli jsme asi 600 m od cíle a pořád o 100 m níž. V duchu jsem přemýšlel, jak asi překonáme těch 100 m výšky. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Prošli jsme lesem a před námi se najednou vynořil hřeben Třemošné. No hřeben nebo kopec není asi ten správný výraz. Myslím že zeď je přesnější. Navrhl jsem Petrovi, že to obejdeme a pokusíme se najít něco pohodlnějšího. Petr je ale bojovník a ustoupit bylo pro něho nepřípustné. Tak jsem se do kopce zakousli a supěli pomalu nahoru. Po 10 minutách jsme byli na hřebenu. Pocit vítězství stál za to. Konečně jsem měl dobrý pocit a věděl jsem že čokoládovou tatranku Opavia si dnes skutečně zasloužím. Na hřebenu jsme narazili na cestu, po které jsme pokračovali až pod vrchol. 
Karel s Pavlem okupují "moji tyčku"
Lehce vydýcháváme výstup a já začal pořizovat fotodokumetaci. Byl jsem zrovna u nivelačního bodu, když jsem zaslechl nějaké hlasy. Rozeznal jsem pouze "Tyčka už je obsazena" Podívám se, chtěl jsem informovat příchozí, že ji zase uvolním a vidím přicházet chlapa v maskáčích, následovaného dalším v černé kombinéze. Asi to bude nějaký veselý traper. Začal jsem si připravovat řeč o radioamatérech a SOTĚ abych neznalé příliš nepoděsil. Vzpomněl jsem si totiž na svou dceru Aničku, která když viděla co na kopcích páchám, prohlásila, že kdyby mě neznala, tak na mě zavolá policii, že navádím rakety na Prahu. To už jsou u nás, podávají nám ruce, "Ahoj, já jsem Karel OK4DX a Pavel OK1MCS" Asi se pěkně pobavili, když viděli, jak jsem překvapený. Ani nevím, jak jsem vykoktal jméno a volačku. Tohle jsou totiž pro mě soťáci Nr. One. Jejich domovským revírem je Šumava a dostávají se do míst, kam lidská noha nevkročila už desítky let. Mají také spoustu prvoaktivací v nejnepřístupnějších částech Šumavy. Nejednou jsem závistivě sledoval spoty a přestavoval si jak dobývají šumavskou divočinu. 
Petr byl dnes 1. On the air
Jelikož byl čas pokročilý, příliš jsme neplýtvali zdvořilostmi a pustili se do stavby antén. Byli jsme tam 3 telegrafisté, dohodli jsme se, že se prostřídáme na pásmech 40 a 30 m. Já jsem ještě chvíli omeldoval, díval se, jakou výbavu si přinesli. Petr zatím postavil anténu a rozjel to na 40 m. Moc se mu ale nedařilo. Byl WPX RTTY contest a závodníci zasahovali hluboko do CW segmentu. Pavel mezitím nainstaloval anténu také na 40 m a zkusil to na SSB. Vzhledem k tomu, že znám vlastnosti mé PFR 3, jsem ani 7 MHz nezkoušel a rovnou jsem se naladil na 30m. Nějak se ale nedařilo. S velkým úsilím a po spotu, který zaslal Karel se podařilo krvavě vydřít 11 QSO. Když jsem potom nahlédl do logu Pavla, musel jsem se trochu zastydět. Pavel měl celou stránku popsanou, odhadem nějakých 40 QSO. 
Nakonec ještě, chtěl jsem říci usedl, přesnější výraz je ulehl k rádiu Karel a udělal MIX CW+SSB. My jsme začali pomalu balit. Karel s Pavlem totiž dnes již udělali Zavírku OK/ST-009 a vraceli se k autu po stejné trase, jako my. Cesta zpět uběhla velice rychle. Námětem byla, jak jinak především Šumava. Dozvěděl jsem se několik novinek z NP a zjistil, že jsou stejná krevní skupina, jako já. Rádi se toulají šumavskou divočinou, příliš nevyhledávají frekventované turistické cesty a raději se uchylují do soukromí ticha a klidu. Přesto, že se začalo již šeřit, připadalo mě, že cesta zpět uběhla nějak až nepříjemně rychle. Rozloučili jsme se u auta, my s Petrem pokračovali do Kozičína a Karel s Pavlem se vrátili do Plzně.

Žádné komentáře:

Okomentovat